Já nejsem ona - Most na druhou stranu (28.)
Sice nevěděla, kde je, co se děje, ale jedno věděla zcela přesně. Ta holčička nesmí trpět!
Znovu se nadechla, ale tentokrát to bylo o něco těžší. Měla najednou pocit, jakoby zní někdo vysával život po hrstech a bral si je k sobě. Vnímala, jak ji pomalu životní síla opouští.
Oční víčka měla těžká a zavírala se ji. Zvuky místnosti, které zněly jako praskání, pípání, i ten protivný zápach se začal vzdalovat, když už byla její mysl na pokraji něčeho, co by se dalo nazvat most na druhou stranu.
Tak tehdy opět z dálky zaslechla.
„Tatínku, říkal si mi, že když budu jíst a pít, že se maminka co nevidět probere. Byla to lež?“ Rozezněl se zase dětský hlas, který Anně v žádném případě nedovolil usnout, či umřít?
„Broučku, tvoje maminka potřebuje nabrat síly, aby si s tebou mohla zase hrát.“ Ozvaly se záhy tiché kroky.
„Pojď ke mně, pojď. Hop!“ Vzápětí se ozvalo vrznutí nejspíš dřevěné židle. Toho ostrého zvuku se Anna zachytla a nechala se stáhnout zpět, k částečnému vědomí.
„Taťko, prosím, já chci, aby se maminka vzbudila, už zlobit nebudu.“ Tentokrát se ten hlásek ozval plačtivě, až to Anně malém vzalo dech, který ještě měla.
Všechny instinkty na ni v momentě naléhaly, aby něco udělala a dala jim signál, že je stále tady! Ale jak? Sakra! Během svého bezzrádného dumání se mezitím zaposlouchala do tichého uklidňování.
„Princezno, podívej se na mě!“ Tichý tón Michaelova hlasu v Anně vyvolávalo náhlé smíšené pocity bezpečí, klidu a to třetí byla…
„Znáš přece tu pohádku o Šípkové růžence, ne?“ chvíli nastala odmlka, která byla doprovázená nějakým rachotem, který Anna nedokázala tak úplně definovat a i ten dosavadní pach pomalu sílil, ale tohle všechno žena odsunula stranou ze své těžké mysli a upnula se k rozhovoru a hlavně k doteku, který cítila zčista jasna na ruce.
Bylo to totiž další, ale tentokrát silnější lano, které Annu začalo pomaličku táhnout ven z temnoty.
„Vidíš, tak si přestav, že je naše maminka taky taková šípková princezna, ale tu naši neprobudí polibek, nýbrž lé…“
„Zkus to, tati!“ zčista jasna vyjekla Julie naléhavě.
