‚‚Hanka dala tu divnou věc rozmrazit a pak do toho přilila trochu vody. My kačenky musíme totiž mít všechno papání namočené, aby se nám dobře jedlo. Máme placatý zobáček, přizpůsobený na hledání potravy ve vodě..."

‚‚Pak to přes celou oblohu blýsklo a ozvala se ohromná rána. Velké kapky bušily do plachty nade mnou. Všude bylo mokro. Voda cákala na všechny strany, ale do pelíšku mi naštěstí nepršelo."

‚‚Měla najednou pocit, jakoby z ní někdo vysával život po hrstech a bral si je k sobě. Vnímala, jak ji pomalu životní síla opouští. Oční víčka měla těžká a zavírala se ji..."

‚‚Srdce ji na moment zastavila ledová pěst, která ho držela silně, jako by ho chtěla za každou cenu rozdrtit. Anna se trhavě začala nadechovat. Zvuk se nesl prostorem a zněl jako ze záhrobí..."

‚‚Sklonila pohled a podívala se dolů, na své nohy. Chtěla s nimi pohnout, ale bohužel. Nohy jí nechtěly poslouchat, ležely jako mrtvé stejně jako ruce. Temnota kolem ní houstla a držela jí ve svých spárech tak pevně..."

‚‚Náš vztah postoupil na další úroveň, která nebyla moc k žití. Upozorňováním na mé nedostatky však už nedosahoval dostatečného uspokojení, takže přitvrdil."

‚‚Jednou provždy zmizel ten starý dům, ve kterém na mě vždycky někdo čekal. Opouštěla jsem vesnici a připadala jsem si najednou daleko starší. Všechno, co mě spojovalo s mým dětstvím, bylo definitivně pryč."

‚‚A sakra! Tady jsem asi něco pěkně podělala! pomyslela si Anna v duchu vyděšeně. To bylo poslední, co Anna uviděla, udělala i cítila, než se s ní začalo všechno točit a zčista jasna byla všude kolem tma..."

‚‚Až budu velká, tak budu mít dospělácké peří, které je na koupání lépe přizpůsobené a voda po něm lépe stéká. Zatím je moje tělíčko porostlé jemňoučkým miminkovským prachovým peřím."

‚‚Začínalo mi svítat. Začínaly mi docházet všechny souvislosti jednoho tajemného Velkopátečního odpoledne, které už se začínalo ztrácet ve vzpomínkách jako obrysy budov a stromů v prosincové mlze. "