Naše nejnovější články

Trocha poezie nikoho nezabije... Moje vášeň pro slova mají i jinou stránku...

Spadla jsem na dno, v němž jsem uvěřila, že můj život je trest za moje špatná rozhodnutí, a že už nikdy nebudu normálně žít, nebudu mít radost ze života. Nezamiluju se, nebudu cestovat, nebudu dělat co mě baví.

‚‚Tohle roční období nás zvládne pěkně potrápit, co se týče nachlazení i chřipkových chvil. Kdy si myslíte, že vypustíte snad duši..."

‚‚Nedávno jsem si na babičku vzpomněla. Byla skvělá kuchařka a dokázala z mála uvařit neskutečné dobroty. Úplně obyčejné, ale chuťově dokonalé a téměř z ničeho."

‚‚Campo Grande je také městem, kde má můj muž mnoho příbuzných i přátel, tak jsme tu 2. ledna, hned po bujarých novoročních oslavách, skončili."

"V dnešní době snaha o krásně zbarvené vlasy není ničím novým. Ale lidé o tom sní už po tisíciletí. Hlavně dámy z nějakého důvodu, chtějí mít přesný opak toho s čím se narodily..."

U malých dětí se takové chování v určitém věku považuje za normální. Ale, co když nám podobné postoje vydrží až do dospělosti? Pak nastává problém. Najednou jsme sobečtí...

"Její pohled byl nepřítomný, vychladlý, bez života. Tělo mělo mramorové mapy a obličej ztuhnul ve vyděšeném výrazu s otevřenými ústy. Motiv ale pořád nebyl známý..."

"Anna byla v té chvíli tak mimo, že se ani nehnula a už vůbec netušila, jak se nadechnout. Její plíce, jako by tu činnost zapomněly, naopak její srdce o sobě dávalo vědět až moc..."

"Naše první cesta byla na farmu k našim přátelům. Dcerce se jízda líbila, sedíc na sedadle v šatech a kšiltovečce vypadala jako panenka a my si užili krásný západ slunce s výhledem na nekonečné pastviny."