Ilustrační obrázek článku Stařec v mém domě - Spojeni okolnostmi!

Stařec v mém domě - Spojeni okolnostmi


Zveřejněno dne
Článek zobrazen • 4

Počet komentářů k článku
Hodnocení článku •

Po dlouhých letech spolu znovu seděli u jednoho stolu.

Dva muži, bratři-dvojčata, podobni jeden druhému jako vejce vejci. Tedy... 
Z té vnější části. Podobný styl oblečení i účesu jako by měl ještě více kamuflovat, že navzdory téměř totožnému vzhledu se jejich nitra diametrálně liší.

 

Jeden z nich si odkašlal, než promluvil:

 

„Já nepochybuji, brácho, o tvých snad až nadpřirozených schopnostech,…“ začal rozvláčně, dávaje si přitom velký pozor na to, aby slovo n-a-d-p-ř-i-r-o-z-e-n-ý-ch vyslovil s patřičným sarkasmem, jemu vlastním. Nemohl si také nevšimnout, že bratr sebou při oslovení „brácho“ nepatrně trhnul.

Josef a Ondřej. Kdysi nerozlučná dvojice, na základce i na střední. Vyváděli klukoviny, stáli při sobě v časech dobrých i zlých, ustáli spolu poznámky, písemky i průšvihy…. Kdysi dávno… Jako by to snad už nebyla pravda.

 

„...ale myslím si, že tenhle případ nebude pro tebe.“

 

Josef a Ondřej.

 

Dnes snad už není možné uvěřit, že kdysi mezi nimi panovalo tak silné pouto, ačkoliv byli od dětství naprosto rozdílní. Starší Josef, hloubavý a citově založený, po studiu na osmiletém gymnáziu, které bylo jejich poslední společnou školou, zamířil na teologickou fakultu a stal se katolickým knězem a exorcistou. Jen o pár minut mladší Ondřej byl psychologem, a co se osobního vyznání týče, neuznával nic jiného než ateismus. Oba dva už toho ve své praxi mnoho viděli. A snad by případy, které dennodenně řešili, mohly otevřít hráz mlčení, která se mezi nimi objevila již před lety. Dát prostor k diskuzi. K probrání těžkostí lidské duše z obou úhlů pohledu a připravit místo pro vyznání těch vlastních. Nikdy se tak ale nestalo. Nikdy – až dosud, kdy byli nedobrovolně spojeni okolnostmi.

 

Opět tedy sedí u jednoho stolu a sklání své hlavy nad případem, jenž jim byl předložen. Jednalo se o Josefovy přátele Moniku a Dereka, cizinecký manželský pár, který v loňském roce v dané lokalitě koupil dům. „Vysněný dům“, jak s oblibou říkávali. Také do něj investovali nemálo financí i času.

 

Co ale vedlo k tomu, že ani ne po roce před oběma bratry leží fotografie domu, o němž si jeho majitelé nyní myslí, že s ním není něco v pořádku? Nebo možná spíše s nimi?

 

„Dobrá,“ odvětil Josef, „pomoz jim tedy sám, když víš, jak na to.“

 

„Hm,“ zabručel Ondřej, zatímco si prohlížel podivnou fotografii, „já bych je možná poslal ještě k jednomu kolegovi… Na psychiatrii. Jestli ta ženská nemá halucinace. Přece jen – je čerstvě těhotná, mohla by se vlivem hormonů stát obětí nějaké… psychické choroby. A to nechceme.

I když, jak se tak dívám… a jak to tak porovnávám s tím, co už jsem měl v ordinaci…“ překlápěl fotografii sem a tam, „myslím si, že si z nás ten tvůj páreček jenom hezky utahuje. Koneckonců, jsou to profesionální herci, ne?“

 

„A co když jim křivdíš?“ opáčil Josef.

„Co když je to všechno pravda?“

 

Ondřej si povzdychl.

„Teda brácho, neberu ti tvoji víru, a uznávám, že jsi leccos už viděl, jak sám říkáš, ale tomuhle snad nemůžeš věřit ani ty!“

 

Na fotografii byla zachycena nízká budova rodinného domu uprostřed listopadového podvečera. Kolem ní několik holých stromů, rozsvícené vchodové světlo. Navzdory rozsáhlé rekonstrukci, kterou dům prošel, působil jaksi… výhružně.

 

Josef jako vždy zůstal ledově klidný.

 

„Existence něčeho nadpřirozeného se neprojevuje vždycky jen tak, jak to ukazují hollywoodské horory, Ondro.

Není to o podivných zvucích, padajících skleničkách a podobně.
Zlo útočí primárně na lidskou duši. Chce rozvrátit vztahy, vzbudit nenávist jednoho k druhému a vlastně i k sobě samému. A do téhle rodiny se má navíc narodit dítě…
Rodina je v současné době hlavním terčem útoků. Protože právě rodina má potenciál stát se největší jistotou v životě člověka. Což bys jako psycholog měl vědět.

Takže, nevylučoval bych hned nadpřirozené působení zla.
Ale souhlasím s tebou – dokud tu není někdo viditelně a prokazatelně posedlý, na exorcismus je ještě dost času.
Prozatím budou oba v mých modlitbách. A ty taky, brácho. Abys měl moudrost k tomu ten případ vyřešit k jejich dobru.“

 

Při zmínce o modlitbě Ondřej, jak bodnutý nějakým obtížným hmyzem, prudce vstal a vystřelil z místnosti.



Nejnovější hodnocení článku

Přidat hodnocení článku

Recenzi k článku mohou zanechat pouze přihlášení uživatelé.

Komentáře k poslednímu článku

Komentáře k poslednímu článku

Komentáře k článku mohou zanechat pouze přihlášení uživatelé.

Obrázek autora Marie Dos Santos Samek!
Foto autora: Marie Dos Santos Samek!

Marie Dos Santos Samek

Česká republika
  • 0
  • 0
  • 0

Psaní je pro mě způsob, jak se vyjádřit - jako člověk jako žena i jako umělkyně. Způsob jak probudit v lidech city a inspirovat je k zamyšlení. ...

Ilustrační obrázek článku !

Shlédnuto:
Foto autora: !
Ilustrační obrázek článku !

Shlédnuto:
Foto autora: !
Ilustrační obrázek článku !

Shlédnuto:
Foto autora: !
Ilustrační obrázek článku !

Shlédnuto:
Foto autora: !
Přihlaste se k odběru, pokud Vás zajímají novinky:

Buďte v obraze...